Vítání jara ~ myštický ponor

Úvod – nultý ročník

Rok 2006. Hloupá, zbytečná sázka. „Kdo prohraje, půjde si zejtra zaplavat do Labuťáku!“ Nic na tom, jen kdyby nebyl únor a mínus 10 °C.

První ponor realizoval M. T. (r.n. 1975). Nerad. Sám. To nejsou jména, jen neměl radost a byl jediný koupající. Zatímco kamarád z Myštic, místní traktorista Ing. a pravičák Olda prohrnoval sněhovou pokrývku pokrývající obecní komunikace, deset metrů od břehu voda přecházela v celistvý ledový val. Publikum zajistil další kamarád Tomáš s celou svojí rodinou.

M.T.: „Napoprvé jsem to nedal- byl to ohromný šok, musel jsem vylézt zpátky na zem. Až na druhý pokus jsem to ustál a doplaval k ledu. Sáhl jsem si na něj (ten led – pozn. aut.) a tempoval zpátky ke schůdkům. Raději jsem nedýchal. Kdybych se nebál, že mě chytnou křeče v rektální oblasti, měl bych i ‚stažený zadek‘.“

Další ročníky

Individuální bezvýznamá záležitost se hned v roce dalším přerodila v podnik jménem Vítání jara. Lehce se hnulo s termínem, místní si nechtějí ničit v únoru sekery, takže termínem je první jarní sobota. Před několika lety na otužilecké okénko navázaly vepřové hody v místním starobylém hostinci. Divácká kulisa se ustálila kolem 80 lidí.

Stávající rekord činí 19 otužilců (4 ženy, 15 mužů).

Text je dílem obecním a zčásti převzat od Vladimíra Šavrdy (Blatenské Listy – str. 8)